Slovo akupunktura vzniklo složením dvou latinských slov a v překladu znamená napichování jehlou. Původní čínský termín zní čen-t´iou (jehla-teplo), který odkazuje nejen na používání jehliček, ale také na využívání tepla při stimulaci bodů.

V rámci akupunktury odlišujeme dva samostatné systémy - tělovou akupunkturu a ušní akupunkturu.

Tělová nebo klasická akupunktura je léčebná metoda, která je součástí tradiční čínské medicíny vedle požehování, bylinek, masážních technik, cvičení a stravy. Předpokládá existenci energie čchi, která v lidském těle proudí v akupunkturních drahách. Pokud proudí energie čchi v dráhách volně a bez překážek, je organismus zdravý. Pokud z nějakého důvodu dojde k poruše oběhu čchi, objevuje se nemoc. Akupunktura dokáže stimulací akupunkturních bodů (pomocí jehliček, ale i jiných podnětů) na jednotlivých drahách usměrňovat tok čchi a tím znovu uvést organismus do rovnováhy.

Ušní akupunktura neboli aurikuloterapie využívá aplikaci jehliček do ušního boltce. V těle existuje několik mikrosystémů neboli oblastí, do kterých se promítá celé lidské tělo. Mikrosystém ušního boltce je prozkoumán nejlépe a je nejvíce využíván. Kromě něj existuje například mikrosystém su-jok (ruka-noha), systémy na ploskách nohou, na nose, v dutině ústní atd. Aurikuloterapie vychází z poznatků nervového zásobení ucha a embryologických souvislostí. Metoda vznikla ve Francii v polovině 20. století, odkud se rozšířila “zpětně” do Číny, kde byla upravena. Proto nyní vedle sebe existuje “francouzská škola” a “čínská škola” aurikuloterapie.

Akupunktura je schválena Mezinárodní zdravotnickou organizací (WHO) jako samostatná lékařská disciplína, která má svou preventivní, diagnostickou i léčebnou oblast. Seznam akupunkturou ovlivnitelných nemocí byl WHO vydán již v roce 1977. Některé z vědecky prokázaných účinků naleznete zde.

Akupunktura není všelék, dokáže ale ulevit při mnoha potížích.