Ředkvička

Ředkvička pochází z Asie, podle některých zdrojů z Číny a Japonska, podle jiných z Blízkého východu, odkud se rozšířila do Středomoří. V českém prostředí se objevila poměrně pozdě, až ve druhé polovině 18. století.

Složení (na 100 g potraviny)

• Energetická hodnota 45 kJ, 11 kcal
• Voda 96%
• Bílkoviny 0,6 g
• Tuky 0 g
• Sacharidy 2,6 g, z toho vláknina 1 g
• Vitamin B1 0,03 mg
• Vitamin B2 0,12 mg
• Vitamin C 23 mg
• Vitamin A 1 RE
• Beta-karoten 9 ug
• Vitamin E 0,01 ATE
• Sodík 10 mg
• Hořčík 9 mg
• Fosfor 24 mg
• Draslík 251 mg
• Vápník 25 mg
• Železo 1 mg

Zdroj: nutridatabaze.cz

Ředkvička má sladkou a ostrou chuť, ochlazující povahu, patří elementu kovu (plíce, tlusté střevo).

Vylučuje (horký) hlen, odstraňuje stagnaci potravy, odvádí vlhko močení, ochlazuje horko v krvi, posiluje nedostatečnou čchi a jin, uvolňuje stagnaci čchi.

Nemá se užívat při nedostatku jangu ve slezině a žaludku a při říhání (zvláště konzumace v syrovém stavu).

K léčebným účelům se používá černá odrůda (Raphanus nigra)!!!

Obsahuje glukosináty (štěpí se na éterický olej s výrazně fytoncidními účinky, tj. působící jako antibiotikum), dále glykosid raphanol, minerální látky (vápník, draslík, železo, hořčík, síru a fosfor), vitamin C.

Černá ředkev výrazně podporuje trávení a je silně žlučopudná. Uvažuje se o tom, že může i rozpouštět žlučové kaménky (denně sníst 1 menší ředkev, bez natě, před obědem nebo před večeří; také lze podávat 50-125 ml čerstvě vylisované šťávy před jídlem nebo mezi hlavními jídly)

Fytoncidní látky mají účinky proti plísním, bakteriím i virům. Působí dezinfekčně v močových i dýchacích cestách.

Výrazně podporuje látkovou výměnu. U nechutenství se doporučuje směs ze 2 čerstvých pomerančů, malin a černé ředkve, event. ředkviček červených. Malá porce směsi se podává půl hodiny před obědem a večeří.

Při silném nechutenství a nervozitě se svíráním žaludku se doporučuje ředkvové víno - 30 g čerstvě nastrouhané černé ředkve se dá do 0,7 l suchého bílého vína a nechá se 10 dní uzavřené vyluhovat. Poté se slije, ředkev vylisuje a víno se jemně přefiltruje. Skladuje se v uzavřeném láhvi v temnu. Užívá se 50 ml vína 15 minut před jídlem.

Kořen se používá proti kašli, zvláště u dětí. Z bulvy uřízneme vrchlík a potom ještě kolečko o tloušťce asi 7 mm, ve kterém vyřízneme otvor velikosti pětikoruny. Plátek s vyříznutým kolečkem na bulvu vrátíme, do vzniklé prohlubně nasypeme cukr a zaklopíme vrchlíkem. Zhruba po 10-12 hodinách (od večera do rána nebo od rána do večera) vznikne v prohlubni léčivý sirup, a to přímo v příslušné dávce. Potom kolečko s otvorem sníme, uřízneme další kolečko, ve kterém vyřízneme otvor, vrátíme zpět, přidáme cukr a přiklopíme vrchlíkem. Tak postupujeme do spotřebování celé bulvy.

Šťávu z mleté bulvy podáváme v maximální dávce 125 ml a v maximální denní dávce 375 ml. Obvykle se užívá 4x denně po ¼ maximální denní dávky. Doba léčby nesmí překročit 3 týdny, obvykle se podává ale jen 1-2 týdny.

Ředkev se užívá zásadně samostatně. Nesuší se, uchovává se ve vrstvě písku (např. v kyblíku ve sklepě).

Podávání je kontraindikováno při zánětu jater, ledvin a žlučníku.

Ředkvičky obsahují velké množství vlákniny, která „mechanicky“ čistí střeva, zlepšuje střevní peristaltiku, tonizuje ochablá střeva a pomáhá se zácpou. Hořčičné oleje pak působí jako látka dezinfekční, která omezuje nebezpečné kvašení potravy ve střevech a nadměrnou plynatost. Zároveň pomáhají snižovat hladinu cholesterolu. Významný je obsah vitamínu C a selenu, který je důležitý pro dobrou funkci imunitního systému. Lidoví léčitelé již odedávna vnímají ředkvičku jako pomocníka při prevenci vzniku močových, ledvinových i žlučových kamenů.

Pro blahodárný vliv stačí denně sníst pět ředkviček. Větší množství by na citlivější osoby mohlo mít dráždivé účinky.