Mrkev

Mrkev pochází z jižní Asie, z oblasti Afghánistánu, Íránu a Pákistánu (podle jiného zdroje z regionů střední Asie. Z Kazachstánu, Kyrgyzstánu nebo Turkmenistánu). Ve 12. století se dostala do západní Evropy. V 17. století byla v Holandsku vyšlechtěna její oranžová odrůda (pocházející z dřívější černé odrůdy).

Složení (na 100 g potraviny)

• Energetická hodnota 151 kJ, 36 kcal
• Voda 89%
• Bílkoviny 1,0 g
• Tuky 0,2 g
• Sacharidy 9 g, z toho vláknina 2,9
• Vitamin B1 0,06 mg
• Vitamin B2 0,06 mg
• Vitamin C 4,5 mg
• Vitamin A 828 RE
• Beta-karoten 9938 ug
• Vitamin E 0,55 ATE
• Sodík 80 mg (sůl
• Hořčík 18 mg
• Fosfor 35 mg
• Draslík 276 mg
• Vápník 41 mg
• Železo 1,1 mg

Zdroj: nutridatabaze.cz

Mrkev má sladkou chuť, neutrální povahu. Vstupuje do drah žaludku, sleziny, plic a jater.

Mrkev posiluje slezinu a žaludek, harmonizuje trávení, prospívá očím a odstraňuje horkost z plic.

Posiluje nedostatečnou energii čchi a nedostatečnou krev. Vylučuje z těla hlen a horké toxiny, a také vlhko a horko.

Kousek mrkve snědený 20 minut před jídlem zlepšuje vyplavení trávicích enzymů. Mrkev také působí proti stagnaci potravy v žaludku, nadýmání a plynatosti.

Také působí proti horkosti plic, zejména pokud se projevuje kašlem s menším množstvím žlutého hlenu.

Mrkev obsahuje beta-karoteny, vitaminy skupiny B, C, cukry, stopy silice, fosfolipidy, steroly, hojnost minerálních látek. V semenech se nachází především silice a olej.

Mrkev zvyšuje odolnost organismu proti infekcím - 2x denně 150 ml mrkvové šťávy s čajovou lžičkou medu. Při nachlazení se dávka zvyšuje na 3-4x denně

Zlepšuje zrak, především šeroslepost. Lépe v tepelně upravené formě než syrová.

Je velmi vhodná při jaterní dietě. Dále při dlouhodobém narušení výměny minerálních látek, především při tvorbě močových kaménků a při revmatických zánětech kloubů.

Mrkvová šťáva tvoří základ léčebných postupů se zeleninovými a ovocnými šťávami. Neměla by chybět při léčbě ischemické choroby srdeční, včetně doléčování stavů po infarktu myokardu.

Je důležitou složkou výživy těhotných žen a kojících matek, při chudokrevnosti.

Mrkev je močopudná účinky s mírným projímavým účinkem.

Rozetřená výborně hojí rány, spáleniny, vředy a podobné kožní problémy - přiložit očištěnou, jemně nastrouhanou mrkev a nechat 15-20 min přiloženou a přikrytou působit.

Také je cenným prostředkem pro harmonizaci střevní mikroflóry, zejména po delší léčbě antibiotiky. Má příznivý vliv i na křečové bolesti břicha (ve formě šťávy). Při průjmech se doporučuje jedno až dvoudenní dieta - 500 g očištěné mrkve se nakrájí nadrobno a v trošce vody se velmi rychle uvaří naměkko. Poté se protlačí přes sítko a podává se v malých dávkách přes den. Může se trochu zředit mlékem nebo netučným vývarem.

Tvorbu mléka podporuje mrkev mírně upražená na oleji nebo ohřátá mrkvová šťáva s trochou smetany.

Relativní kontraindikací léčebného užívání mrkve jsou žaludeční a dvanáctníkové vředy, případně akutní formy střevních zánětů.

Dlouhodobé přijímání většího množství šťávy může vést k oranžovému zbarvení kůže a přetížení jater.

Syrová mrkev má velmi odolné buněčné stěny, takže při trávení tělo získá asi jen čtvrtinu obsaženého beta-karotenu (pro konzumaci zasyrova je lepší ji nastrouhat). Z uvařené mrkve je výtěžek dvojnásobný, stravitelnost dále zvyšuje přídavek kvalitních rostlinných olejů, ve kterých se karotenoidy rozpouští a snáze vstřebávají.